Kolikrát jste během rozhovoru s bývalým partnerem měli pocit, že mluvíte každý jiným jazykem? Že vás ten druhý prostě neslyší? Přitom stačí tak málo – naslouchat, abychom pochopili, ne jen odpověděli.
Dnes se s vámi chci podělit o několik případů z praxe a ukázat, jak málo stačí, aby se rodiče nepochopili a jak málo stačí, aby došli ke společnému řešení. Schválně dnes používám pojmy rodič 1 a 2 místo, máma a táta. Možná si tam pocitově něco dosadíte, ale vůbec se nemusíte přiblížit realitě😊
I na tomto chci ukázat, jak někdy naše mysl funguje, že si automaticky něco představujeme, dosazujeme, ať už na základě zkušeností, obecného vnímání, výchovy, atp.
Tak pojďme na to.
Případ 1: Rozšířený styk
Rodiče za mnou přišli s tím, že se dohodli na péči s rozšířeným stykem a chtějí sepsat dohodu. Skvělá zpráva! Když jsem se ale zeptala, jak to tedy má vypadat, rodič 1 řekl, že to bude styk od pátku do neděle jednou za 14 dní, rodič 2 si představoval styk od čtvrtka do pondělí ráno. A najednou byla dohoda fuč.
Oba rodiče měli každý svou, pro něj zcela jasnou, představu. Krásně jednali, krásně se „dohodli“, ale nikdy si neověřili, zda jsou ty jejich představy stejné. Neptali se a pořádně neposlouchali, co ten druhý říká.
Samozřejmě pak následovalo rozčarování a hádka.
Když jsme si ale vysvětlili, o co kterému rodiči přesněji jde, našli jsme řešení, které pak vyhovovalo oběma a především bylo v zájmu dítěte.
Případ 2: Ne/navýšení výživného
Podobně to bylo v případě nedávného sporu o výživné, kdy jeden z rodičů měl problém hradit vyšší výživné na dítě 2. rodiči. Rodič 1 křičel, že rodiči 2 nic navíc platit nebude, rodič 2 se rozčiloval, že to je na přece na dítě, že se vše zdražuje, přibyl kroužek, atp. Vypadalo to na soudní spor. Do doby, než jsme se začali ptát a poslouchat.
Problém rodiče 1 nebyl v tom, že by nechtěl přispívat na dítě, ale v tom, že nechtěl platit k rukám rodiče 2. Chtěl mít větší přehled nad tím, kam peníze na dítě jdou. Domluvilo se tedy, že část výživného půjde k rukám 2. rodiče, ale část rovnou na obědy, družinu, kroužky a spoření. Když jsme společně našli způsob, jak výdaje lépe kontrolovat, spor byl rázem pryč.
Jak posloucháme
Kolikrát se vám stalo, že během rozhovoru s bývalým partnerem, jste poslouchali jen na půl ucha, zatímco v hlavě už jste formovali odpověď? Shromažďovali argumenty, nebo mu skočili do řeči, protože to, co říká, je naprosto pitomé, nepřípustné nebo v rozporu s tím, co třeba říkal někdy dřív?
Je pochopitelné, že ve vztazích, kde se aktéři dlouhodobě hádali, ublížili si a nevěří si, se soustředíme hlavně na obranu. Tento jev je běžný, ale v oblasti rodinných vztahů může mít dalekosáhlé důsledky.
Naslouchání neznamená jen slyšet slova – znamená to vnímat emoce, rozumět kontextu a snažit se pochopit, co druhý člověk opravdu sděluje a proč. Co za tím stojí.
Proč posloucháme jen pro odpověď?
Tento přístup má kořeny ve způsobu, jakým naše mysl funguje. Jsme naučeni reagovat, obhajovat se a přemýšlet o dalším kroku. Často ale zapomínáme, že naslouchání není pasivní činnost, ale aktivní proces.
Jak naslouchat, abychom porozuměli?
Zastavte vnitřní monolog. Místo plánování odpovědi se soustřeďte na to, co druhý říká.
Ptejte se otevřenými otázkami. Například: „Jak konkrétně by sis to představoval/a?“,
Reflektujte. Zkuste zopakovat to, co jste slyšeli, vlastními slovy: „Rozumím správně, že máš obavy o to, co se děje s penězi, když jdou přímo k mým rukám?“
Vnímejte emoce. Sledujte nejen slova, ale i tón hlasu a řeč těla.
Naslouchání s porozuměním má sílu změnit dynamiku vztahů.
Nikdo z nás není dokonalý posluchač – já sama se to každý den učím znovu a znovu. Ale když se opravdu zastavíme a začneme naslouchat s porozuměním, můžeme své vztahy posunout neuvěřitelně dopředu.
Některé tipy a cvičení najdete i v mém ebooku zdarma.
Jsem advokátka a mediátorka v oblasti rodinného práva. Pomáhám klientům projít rozvodem pomocí otevřeného dialogu a vzájemného porozumění tak, aby se sami naučili efektivně řešit budoucí konflikty s důrazem na zájmy svých dětí.
Více o mně si můžete přečíst v mém příběhu.