Před časem se stalo, že se mé děti nepohodly. Vlastně nic tak zvláštního, ale ten den to bylo jiné. Tento malý domácí konflikt se stal nečekaně cennou lekcí o tom, jak lehce se dají řešit neshody, pokud porozumíme skrytým potřebám.
Konflikt
Začalo to úplně klasicky, jak to asi všichni známe. Brácha něco udělal ségře. Anebo možná ségra udělala něco bráchovi a ten jí to oplatil. Anebo to bylo všechno ještě trochu jinak. Každý z nich na to měl určitě svůj názor a svou pravdu. A každý to viděl úplně jinak…. Každopádně výsledek byl ten, že si ségra odmítla s bráchou hrát, demonstrativně odkráčela do svého pokoje a zavřela se. Za tohle jí to přeci nestojí. Na hádky ona nemá náladu.
Jenže tohle syn nese těžce. Aby někdo odkráčel uprostřed hádky? Vždyť to není vyřešené! Co si to dovoluje? Kdo si myslí, že je? Vytočí se pak ještě víc… No a i ten den začal křičet a vztekat se.
Pomoc!?
Jako máma jsem chtěla pomoci. No, máma. Vždycky se ve mně bije řada rolí. Trocha profesionální deformace. Do toho snaha řešit ty sourozenecké hádky „správně“, jak nás to učí v rodičovských knihách a kurzech, a pak taky ty navyklé mechanismy z dětství. A trocha mediace do toho. Z toho by se jeden zbláznil.
Advokátka
Advokátka (chcete-li rodičovský policajt) potřebuje znát všechna fakta – kdo si začal, co udělal, jak to řekl, v kolik se to stalo, jak zněla původní dohoda, kdo to porušil jako první, co udělal ten druhý, kam přesně ho bouchnul, byla to nutná obrana…. ? A pak ideálně vynést rozsudek a přidat morální poučení o tom, co se má, jak se to má a proč se to má… Zamašličkováno, vyřešeno, hotovo. Jenže tohle úplně ve vztazích nefunguje. Tak dál.
Mediátorka
Ta je fakt skvělá. Vyslechne strany. Zrcadlí jejich pocity, aktivně naslouchá, doptává se, ne proto, aby zjistila, kdo je vinen, ale aby se odkryly i ty předchozí křivdy, aby si ti dva uvědomili, co je ovlivňuje, jaké mají skutečné potřeby, aby se slyšeli, ty potřeby si navzájem uznali a sami si vymysleli, jak to udělat příště jinak, aby jim to fungovalo. To zní krásně, že? Ale když je jeden za zavřenými dveřmi a nechce to řešit a druhý mi tu o kus dál vříská jak pominutý, tak to taky úplně nejde.
Máma
Pofoukat, pomazlit a ono to bude dobré, broučku můj.
Jenže dneska nefunguje nic.
„Běž pryč a nech mě být.“
Je vidět, že se chce zlobit, potřebuje si tu chvilku prožít, možná se politovat. Sám. No hlavně já nejsem ta správná osoba teď. To znám, takže odcházím s tím, že jsem nablízku a až mě bude potřebovat, jsem tu pro něj.
Za chvilku se otevírají dveře pokojíčku a vychází dcera, sedá si vedle bráchy na schody. Emoce znovu bouchnou a syn křičí: „Jsi ta nejhorší ségra na světě. Nikdy si se mnou nechceš hrát. Nenávidím tě, chci, abys nebyla.“
Ségra sedí, poslouchá, nic neříká. Pak mu položí ruku na rameno. Brácha zmlkne, chvilku jen sedí, pak se otočí a obejme ji a ona jeho.
Smíření
Nepotřebovala vysvětlení, nepotřebovala se obhajovat nebo bráchu vychovávat. Jednoduše tam byla v tu chvíli jen pro něj. A dala mu to, co potřeboval. Vyslechla ho. Prostě mlčela a poslouchala, i když to, co slyšela, určitě příjemné nebylo. Dala mu tiché ujištění, že tam tu ségru, to bezpečí, pořád má. Že i když se děje něco ošklivého, zvládnou to. A že to bude dobrý. (Já to říkala!)
A proč vám to všechno píši?
Jedna hádka mých dětí krásně demonstrovala teorii konfliktu a jeho řešení.
Konflikty jsou přirozenou a nevyhnutelnou součástí našeho života. Jedná se o nedorozumění mezi dvěma či více lidmi – o střet jejich rozdílných názorů, stanovisek, postojů, potřeb, zájmů, citů, hodnot či chování.
Vnímání konfliktu
Některé konflikty nás ovlivňují více, některé méně, proto dokážeme některé přejít, ale u jiných dojde, tak jako u mých dětí, k eskalaci a hádce nebo souboji.
Ale proč tomu tak je? Záleží mimo jiné na tom, jak moc se konflikt dotýká naší základní potřeby – ať je to proto, že se jí konflikt přímo dotýká (např. mít dostatek financí na obstarání základních potřeb rodiny), nebo je naše základní potřeba v průběhu konfliktu přehlížena (např. potřeba být slyšen či oceněn, potřeba cítit se v bezpečí).
Varianta 1: Konflikt se nedotýká základní potřeby
Pokud si myslím, že výše výživného pro mé děti by měla pokrýt základní životní potřeby, ale ne luxusní zájmy či třeba spoření, a můj bývalý partner navrhne částku, která odpovídá jeho příjmům, je o něco nižší, než jsem očekávala, ale stále dostatečná na pokrytí základních potřeb, pravděpodobně k zásadnímu, emočně nabitému konfliktu nedojde. Moje základní potřeba zabezpečit děti bude stále naplněna, a proto budu více ochotná k diskusi o částce výživného s větší flexibilitou a otevřeností ke kompromisu.
Varianta 2: Konflikt dotýká se základní potřeby
Na druhou stranu, pokud částka navrhovaná bývalým partnerem není dostatečná ani na pokrytí základních životních potřeb dětí, mé základní potřeby jako rodiče – zajistit bezpečí a pohodu svých dětí – jsou přímo ohroženy. V takovém případě se konflikt stává mnohem intenzivnějším, protože se dotýká mé hluboké potřeby chránit a zabezpečit své děti. Tato situace přivádí rodiče do pozice, kde obvykle bojují daleko urputněji za spravedlivou a adekvátní částku výživného. Konflikty jsou pak daleko vyostřenější a obvykle bývá i delší cesta k nalezení řešení.
Samozřejmě, u majetnějších rodin může být základní potřebou i např. to spoření a zuřivé války se často svádí i o tuto položku.
Vyznat se ve vlastních potřebách
Základním kamenem úrazu ovšem bývá to, že si tu svou základní potřebu v dané chvíli často neuvědomujeme, neumíme jí pojmenovat, natož vysvětlit druhé straně tak, aby ji nejen slyšela, ale i skutečně pochopila. V praxi se často setkávám s tím, že např. rodinný rozpočet vede jeden z rodičů a druhý pak při sporu nechápe, na co potřebuje tolik peněž. Zatímco prvnímu rodiči je nad slunce jasnější, že děti potřebují xy Kč měsíčně a nechápe, čemu ten druhý nerozumí, druhý rodič to často vnímá třeba jako hamižnost a staví se tím pádem do větší opozice. Mnohdy pak stačí vše v klidu a věcně vysvětlit, sepsat rozpočet, pomoci druhému rodiči si uvědomit, co vše je pro děti potřeba zajistit a kolik to stojí.
Zde je proto potřeba umět pracovat už u sebe, abychom dokázali tyto potřeby, skryté často hodně hluboko pod povrchem, pojmenovat a pak s nimi pracovat dále – zejména vysvětlit druhým.
Když jsem tehdy pozorovala hádku svých dětí, uvědomila jsem si, že za odchodem dcery do svého pokoje nebyla jen touha uniknout konfliktu, ale hlubší potřeba pocitu bezpečí a prostoru k zamyšlení, zklidnění se.
Umět rozpoznat cizí potřeby
Bohužel ale většinou nestačí jen rozpoznat vlastní potřeby. Konflikt vzniká mezi dvěma či více lidmi a i oni mají vlastní potřeby.
A zde existují velmi užitečné techniky, které mohou pomoci tyto potřeby u druhého člověka poodkrýt.
Mezi základní patří zejména aktivní naslouchání včetně kladení otevřených otázek, které vedou k hlubšímu porozumění, nebo třeba jen „obyčejné“ pozorování neverbální komunikace a empatie.
V této fázi dcera projevila, alespoň za mne, neskutečnou empatii. Vycítila potřebu bráchy být vyslyšen. A někdy stačí jenom tak málo. Někdo vás poslouchá a opravdu jen poslouchá. Nesoudí, nehádá se, nevysvětluje. A i když to neznamená, že s vámi souhlasí, člověku to dá moc.
Často se mi v praxi stává, že klient/klientka povídají, povídají a povídají, najednou se zaseknou a omlouvají se, že toho říkají tolik. I v tomto se obvykle skrývá nenaplněná potřeba být jen a pouze vyslyšen bez toho, aniž by člověk riskoval další hádku, aby mu někdo blízký radil, jak to zvládnout, nebo odvedl pozornost ke svým problémům.
A jsme zpět u smíření
Když se podaří nalézt a naplnit potřeby obou stran konfliktu, přichází často uklidnění, smíření.
Jak s tím vším naložit?
Konflikty můžeme vnímat jako něco, co nás zatěžuje, stresuje, nervuje, nebo jako příležitost něco změnit, začít něco dělat jinak nebo třeba jako něco, co nám pomůže rozvíjet vztahy, změnit je, či ukončit.
Příště, když se ocitnete uprostřed konfliktu, zkuste se zastavit a zamyslet se nad skrytými potřebami – vašimi i druhých. Možná zjistíte, že řešení je blíže, než si myslíte.
O přístupech k řešení konfliktů, poznávání vlastních potřeb i technikách, které nám pomáhají odhalit potřeby druhých si budeme povídat v dalších článcích. Spoustu dalších informací najdete také v mém ebooku.
Jsem advokátka a mediátorka v oblasti rodinného práva. Pomáhám klientům projít rozvodem pomocí otevřeného dialogu a vzájemného porozumění tak, aby se sami naučili efektivně řešit budoucí konflikty s důrazem na zájmy svých dětí.
Více o mně si můžete přečíst v mém příběhu.