Řekněme si to upřímně. Normální člověk by to čekal. A já to tedy čekala, ale stejně se mě to dotklo, protože nesnáším nespravedlnost. Proto jsem chtěla být právníkem a když jsem znova a znova poznávala, že právní řešení není vždy tím nejspravedlivějším, stala jsem se i mediátorem.
Takže o co jde?
V jednom z mých příspěvků na sociálních sítích jsem pochválila rozvádějící se manžele, kteří i přesto, že se nedokázali dohodnout na spoustě věcí, v řízení u rozvodu nepotřebovali jeden druhého očerňovat. Spokojili se s konstatováním, že to prostě nevyšlo, odcizili se – a to říkám předem – po dlouhých letech společného života a jejich manželství nemělo dál smysl. Určitě to bylo pro oba bolestné, ale proč to dělat ještě bolestivější. Opravdu si myslím, že toto často vyžaduje spoustu vnitřní síly, spolknutí své pýchy, nebo rezignaci na některé, už ne tak podstatné, věci. Není to ale jen tak a já to oceňuji. Pointou pak bylo, že i řízení o rozvodu v takových případech trvá jen chvilku a dá se zvládnout důstojně.
A jak se dalo čekat, objevily se komentáře typu:
„A proto je lepší se nerozvádět. Nechápu, proč se všichni kolem rozvádí? Připadáme si se ženou jako exoti, když jsme spolu už XY let“, „V dnešní době jsou rozvody v módě.“, „On se mnou nesportuje…. Proste teď jsi neudělal co jsem chtěla tak rozvod a přes to nejede vlak“, „no já to v práci vidím často. Chvili spolu chodí a hned svatba. A do roka max do tří rozvod.“, „Lidi spolu dnes neumí mluvit, všichni to hned vzdají.“
A o co jde vlastně mně?
Jako právník, mediátor i člověk vím, že lidé mají tisíce důvodů, proč se rozvádějí. A i kdyby to bylo proto, že on s ní nesportuje. Pokud se chce rozvést, tak je to buď pro ni důležité, nebo se za tím schovává něco víc, co se netroubí do světa. Ať je to, jak je to, můžu si o tom myslet své, ale snažím se nesoudit. Ale o tom dnes nechci psát.
Hrozně mi vadí to paušalizování – „všichni“, „je to v módě“, atp., pokud není podložené. Tak jsem se tomu podívala na zoubek. Je mi jasné, že ty „všechnisty“ to neohromí a jejich slovník nezměním, ale ta čísla jsou zajímavá a, no fakt i pro mě, nečekaná. Pro účely mých stránek vlastně možná zbytečný článek, ale bude tu.
Co říká statistika?
Prošla jsem tedy statistiky Českého statistického úřadu a chci se s vámi o ně podělit.
Asi nebude pro nikoho překvapením, že počet sňatků před 100 lety byl téměř 2-3x vyšší a počet rozvodů asi 4x nižší – v absolutních číslech. Převedeno na procenta, před 100 lety se rozvádělo necelých 5% manželství, dnes se hovoří o 50% (ale jestli to je pravda si ještě povíme).
Nutno samozřejmě dodat, že se nejedná o počet rozvodů těch manželství uzavřených v uvedeném roce. Porovnává se počet manželství a počet rozvodů v uvedeném roce bez ohledu na to, kdy tato manželství byla uzavřena.
Ke konci druhé světové války se již rozvádělo přes 11-12% manželství a pak tato procenta postupně stupňovala. V 60.letech už to bylo 18-23%, v 70.letech už jsme se blížili 30%.
V 80.letech, kdy jsem se narodila, se rozvádělo již 35-38% manželství a po sametové revoluci a postupné změně zákonů došlo k „rozvodovému boomu“.
Od r. 1994 procenta přesahovala 50 i 60%. Průměr rozvodů v letech 1994-2015 byl 58%.
Jenže, od r. 2016 jsme již zase pod 50%! Koukněte se na to sami!
2016
2017
2018
2019
2020
2021
2022
2023
49,2%
49,0%
44,6%
44,6%
47,9%
46,5%
36,2%
40,4%
Co to tedy znamená?
Takže nám už zase neplatí, že se rozvádí každé druhé manželství!
Zatímco v r. 2004 bylo přes 33 .000 rozvodů, v r. 2023 to bylo 19.500, tj. o 13.500 rozvodů méně.
Hned se nabízí argument, že to je tím, že se uzavírá méně manželství. Ano, oproti minulému století to je opravdu méně. Ve 21. století bylo nejméně sňatků v r. 2013 – přes 43.000, a následně počet sňatků opět rostl. Propad nastal přirozeně v covidových letech 2020 a 2021 a pak i v r. 2023, kdy bylo uzavřeno 48.300 manželství. V r. 2022, ale i před covidem to přitom bylo přes 54.000 sňatků, což odpovídá přibližně stavu na přelomu tisíciletí.
Dle statistik se tedy nyní rozvádí podstatně méně manželství než před 10 či 20 lety!
A ještě pár zajímavých čísel na závěr
Míry rozvodovosti dosahují vrcholu v období 3 až 6 let od uzavření manželství, což je poměrně dlouhodobý trend a odpovídá to i krizovým rokům ve vztazích obecně.
A ještě jedna statistika na závěr: manželství se rozvádí v průměru o 0,8 roku později, než to bylo před 10 lety…
Shruntí
Statistiky tedy hovoří jasně: Manželé rozhodně nejsou tak „nezodpovědní“ a lehkovážní, jak jim někteří přisuzují. Naopak v průměru za svá manželství „bojují“ více než třeba před 10 či 20 lety.
Také je nutné reflektovat to, že manželé se nyní mnohem častěji dokáží dohodnout, zejména na péči o děti. A to je dost zásadní.
Někteří to dokáží sami, jiným pomáhá terapie nebo mediace, rodičovská edukace a další typy podpory. Je skvělé, když jí rodiče dokáží využít.
Vaše Martina
Jsem advokátka a mediátorka v oblasti rodinného práva. Pomáhám klientům projít rozvodem pomocí otevřeného dialogu a vzájemného porozumění tak, aby se sami naučili efektivně řešit budoucí konflikty s důrazem na zájmy svých dětí.
Více o mně si můžete přečíst v mém příběhu.